O Ewě Farné a budoucích zpěvačkách

Ehm....takže jak začít. Poprvé, když jsem zkoušela talentovky na konzervatoř mi bylo sladkych 15náct. Myslela jsem, že my patří svět. Vždycky jsme strašně mooc chtěla zpívat, ale nějak v 13ti jsem si uvědomila, že bych to chtěla doopravdy. Nikdy jsem nechodila k žádné učitelce zpěvu a telentovky jsem si představovala něco jako Super Stars- prijdeš, zazpívaš a odejdeš. Sice jsem se snažila pár měsícu před talnetovkama sehnat nějakou ucitelku zpěvu a čerpala jsem informace kde se dalo i od samotných lidí, kteří uz konzervu zkoušeli. Jenže bylo my to houby platné, učitelku jsem jako naschvál nenašla, žadná na mně neměla čas! Řikala jsem si k sakru, to nezvladnu!!! Chtěla jsem to vzdát, ale nakonec jsem si řekla, že do toho půjdu. Jak se bližil ten den, byla jsem čím dál nervoznější. Nějak jsem tušila, že se tam nedostanu. Ale přesto jsem se dal učila o sto šest noty. Myslela jsem si, že noty jsou moje největší peklo. Vůbec jsem nevěnovala žadnou přípravu zpěvu a svému hlasu. Taky jak jsem mohla, když mně všechny učitelky odmítli, že?! Tak to zkratíme, ještě ted´ se červenám, když si na ty talnetovky vzpomenu. Nastal den D. Ten den jsem stala časně, jako vždy když mně něco důležitého čeká. Uprimně ani se mi k tem zkouškám nechtelo.....

Jsem samotná ve třídě. Tu pridělili každému, kdo se ucházel o jejich studium. Neni to třída jako taková...Je tu piáno, velké zrcadlo, stůl a dve křesla. Takže tady určitě mívají studenti hodiny zpěvu, pomyslela jsem si. Vůbec nevím co dělat, na piano hrát neumim. Sednu si do křesla a ve stejnou chvíli se otevřou dveře.,,Dobry den," pozdravi mně dvě starši ženy.,, Můzeme?" Zeptá se jedna z nich.,, Jestli chcete," odpovim. ,,My musíme," odpovi mi se smichem. Po chvilce zjistim, že nejsou sami. S nimi vejde do třídy ještě jeden kluk, stejně starý jako já. Takže taky uchazeč o studium zpěvu, po chvíli začnou zkoušet a ja zjistím, ze jsem uplně mimo mísu. Ten kluk zpíva skoro operu a já si připravila soulovou pisničku. Ach jo, zmocní se mně panika když po chvili slyším další holky, ktere zpivají podobně jako on a mají školené hlasy. Chci utéct, ale bohužel už je pozdě. Předtím, než jsem šla na řadu mi ta učitelka toho kluka radila, že tam máme vejít jako hvězdy, hlavně se nemáme otáčet k piánu, ale čelem k porotě. To je konec, říkam si. Když jsem zkoušela s korepetitorem( toho dostanete, když sebou nemate učitelku zpěvu), vůbec jsem nemohla zpivat a ke všemu jsem zapomněla noty k tomu co budu zpivat!! Zkratim to, prostě to byl trapas. Vešla jsem do dveří, přímo k piánu. Za sebou uslyším.,,Otočte se k nám," hned v první vteřině jsem udělala, přesně tu chybu na kterou mně ta pani upzorńovala. Pak už jsem zazpívala dvě lidovky, jednu umělou. Vyzkoušeli můj rozsah, pak jsem přednesla básničku a ješte jsem měla vyzpívat jiné lidovky v jiném toně. Takže mazec, profesorky a profesoři zpívali semnou aby mi pomohli.-) Že měli nádherné školené hlasy a ja se citlila ta nejmenší, to snad nemusím ani dodávat. Byla to hrůza, stydím se ještě dnes. Ale připravuju se znovu na konzervatoř, tentokrát dopravdy a doufam že to výjde:-)

P.s. Zažili jste něco podoného? Podělte se o to s námi:-)