Ewiny Texty 2
3. 9. 2008
Ticho
| 1. Ticho láká němý chlad, posílá ho do nálad, do slov „Vážně tě mám ráda“ a možná i dál… Už se pár dní snažím říct, ticha v nás je čím dál víc i výkřik má zvuk večernic. R1: Ztrácím se v dálkách, strach z prázdna teď mám. Ty dál v davu cítíš se sám. 2. Tichu vládne němý pláč, nečitelný je to hráč. Štěká ten, kdo není rváč, dnes víc ty ho znáš. Už se pár dní snažím říct, ticha v nás je čím dál víc i výkřik má zvuk večernic. |
R2: Ztrácím se v dálkách, strach z prázdna teď mám. Ty dál v davu cítíš se sám. Chráníš svou tvář, co já z toho mám? Ty dál v davu cítíš se sám. Ze střípků vět skládáme svět. Hlas cítím i v posledních pádech, bere mi dech a já… R: Ztrácím se v dálkách, strach z prázdna teď mám. Ty dál v davu cítíš se sám. Chráníš svou tvář, co já z toho mám? Ty dál v davu cítíš se sám. Ztrácím se v dálkách, strach z prázdna teď mám. Ty dál v davu cítíš se sám. |
La la laj
| La la la la la la laj La la la la la la laj Někdy se mi zdá, že patřím do dávný doby Chodím sem a tam tak, jak se cítit mám Letím za vůní květů, cítím pláč a každou chvíli i slunce zmizí La la la la la la laj potichu La la la la la la laj si zpívám La la la la la la laj pro sebe La la la la la la laj Někdy se mi zdá, že patřím do jiný doby Zatím co hledám skrýš ty dál tiše procházíš letím za vůní květů, cítím pláč A slunce padá a mizí |
No tak La la la la la la laj potichu La la la la la la laj si zpívám La la la la la la laj pro sebe La la la la la la laj La la la la la la laj potichu La la la la la la laj si zpívám La la la la la la laj pro sebe La la la la la la laj La la la la la la laj |
Z bláta do louže
| 1. Vím, proč lásku nezkouším, vím, proč se jí bát. Ráno jsem to já, večer jsme to my, komu nechce se jen spát. Já ale spánku se nebráním, lítám ráda bez křídel. Znám sliby „Nikdy tě nezraním…“ a pak úhlavní jsi nepřítel. Jenže moudrý přísloví mi říká, že s tebou je to jako dřív, z bláta do louže! R: Znám chvíle, kdy mi kluci schází. Ale bez nich je mi líp, více zářím. Ve svých snech mám větší klid. Vím, co říkám, bez nich je mi vážně líp. |
2. Vím, proč lásku nezkouším, vím, proč se jí bát. Ráno jsem to já, večer jsme to my, komu nechce se jen spát. Jenže moudrý přísloví mi říká, že s tebou je to jako dřív, z bláta do louže! R: Znám chvíle, kdy mi kluci schází. Ale bez nich je mi líp, více zářím. Ve svých snech mám větší klid. Znám chvíle, kdy mi kluci schází. Ale bez nich je mi líp, více zářím. Ve svých snech mám větší klid. Vím, co říkám, bez nich je mi vážně líp! Bez nich je mi vážně líp …. |
Ponorka
| Ráno se probouzím Někde z mlhy slyším hlas Vstávej už je čas Se svým snem akorát Vstávám unavená zas Vím, že nic nestíhám Co mám dělat v pyžamu Ven utíkám Tak dělej honem honem honem letím A čas rychle utíká Hejbni se jako já Dělej honem honem honem letím Není čas si sednout Vždyť žijeme jen jednou Točím se dokola A ještě něco se mi zdá To nebudu asi já Táta mě zavolá Na něco pořád se mě ptá |
Vím že nic nestíhám Co mám dělat v pyžamu Ven utíkám Dělej honem honem honem letím a čas rychle utíká Hejbni se jako já Dělej honem honem honem letím Není čas si sednout Vždyť žijeme jen jednou Dělej honem honem honem letím A čas rychle utíká Hejbni se jako já Dělej honem honem honem letím Není čas si sednou Vždyť žijeme jen jednou |
Nemám na vybranou
| 1. Postrádám úsměv Tvůj, objetí i oči Tvé, v dálce už ztracené. Mně schází celý den, hezky spolu strávenej, můj anděli bez křídel. Proč nemůžu s Tebou být, neumím city skrýt. Píšu, co srdce chce a tenhle text je o lásce, co já vím... R: Kašlu na zákazy nemám nanananana na vybranou, chci znát čeho mám se bát. Já vím, že slova má zůstanou nepochopená chci znát čeho mám se bát. |
2. Říkám, jak to vidím já kárá mě ozvěna, „co ta holka pořád má, přece se nevyzná“. Zas vidím Tvoji tvář, podivně se podívá - toho si nevšímám! Proč nemůžu s Tebou být, neumím city skrýt. Píšu co srdce chce a tenhle text je o lásce, co já vím…. R: Kašlu na zákazy... Jenže já, úsměv na rtech mám, prostě nikdy, tohle nevzdávám! R: Kašlu na zákazy... |
Tenkrát
| 1. Tvoje ústa blízko mám dobře vím co chtěj mi říct, možná poprvé jsi se mnou sám a rád! 2. Pohled Tvůj nedá se číst asi tápeš víc než já, ve snách naše stíny lásce brání a já! Ref: Jak mám ti říct, že mám tě blíž než vůbec můžu chtít snad víš co smíš, chci stoupat výš asi má to takhle být hvězdy stály zády k nám, tenkrát! |
3. Letmou vůni v závratích na tvůj ret teď pošlu spát, jak dřív nevinná hra zdá se zvláštní, bůh ví! 4. Začlo svítat v zákoutích pusa tvá je vzdálená je nejdál jestli noc se zpátky vrátí se ptám! Ref: Jak mám ti říct, že mám tě blíž než vůbec můžu chtít snad víš co smíš, chci stoupat výš asi má to takhle být hvězdy stály zády k nám, tenkrát! 5. Tvoje ústa blízko mám, dobře vím co chtěj mi říct, MOŽNÁ? |
Přátelství
| 1. Od prvních vět, znaly jsme svá přání nazpaměť. Jen ty a já, dvě holky, jedna duše bláznivá. Vždy bez řečí, řekly jsme si pravdu do očí. Co mí je tví, tak začínalo naše přátelství. Čas to ale všechno vzal a zase běží dál. R: Zdá se, že jedna druhé nevěří, svoje plány a touhy už ti nesvěřím. A není proč na pravdu si hrát. Zdá se, že každá má dnes jiný směr, teď už vím, život nemusí být vždycky fér. Umí rozdávat a umí brát. |
2. V dobrém i zlém, |
Blíž ke hvězdám
| 1. Opřená v trávě o svou dlaň právě. Příběh s koncem nehledám… Vzdám se hvězdám, osudům a prosbám. A hvězda přání se nenaklání… Chci jen sama tvořit souhvězdí. Nestojím o pevné zdi! R: Blíž ke hvězdám, dál než to znám, tam blíž ke hvězdám! Spát chvíli, být v cíli mám, blíž ke hvězdám, blíž ke hvězdám! 2. Na plátně stínů, na modrém vínu se mi zdá, že dnes nesvítá. Proč hvězda přání se nenaklání? Chci jen sama tvořit souhvězdí. Nestojím o pevné zdi! R: |
Náhoda
| 1. Osud dlouhý prsty má, nám karty rozdává. Ten, co včera spával v parku, dnes vše vyhrává. Říkám vám, kdo se náhod bál stojí v prázdnu opodál. 2. Krok za krokem, pravá, levá – prázdný náměstí. Z dálky kdosi volá, že si šlapu po štěstí. Přísahám, že se nevzdávám, stopy náhod poznávám. R: Jenom v těch náhodách zatím číst se dá Někdo výš než já víc ví a zná. Za nosem stále jdou všichni náhodou svět se v nás jak se zdá, nevyzná. 3. Že je život o náhodách to už dávno znám, z plakátů jsi ožil, já tě v davu potkávám. Z mých snů vstal, vedle mě teď stál na něco se vyptával. R: Jenom v těch náhodách zatím číst se dá Někdo výš než já víc ví a zná. Za nosem stále jdou všichni náhodou svět se v nás jak se zdá, nevyzná. Náhodou – stojím blízko tebe nedýchám… Je záhadou, co ti mám jenom říct? Náhodou – radši do desíti počítám… Jen náhodou nic víc. Krok za krokem, pravá, levá – prázdný náměstí. Z dálky kdosi volá, že si šlapu po štěstí. R: Jenom v těch náhodách zatím číst se dá Někdo výš než já víc ví a zná. Za nosem stále jdou všichni náhodou svět se v nás jak se zdá, nevyzná. |
Případ ztracenej
| 1. Kdo jsem já? Zrcadla, ptám se. Neznámá nebo už znám se? Řekni, jsem to já? Kdo se zlým stránkám podobá? Proč z velkých gest mě v zádech zamrazí, z nesprávných cest mi lidé nohy podrazí. Mám jen strach, že čas se ztrácí v hodinách, já tvář už mám, jen se na mě podívej. Jméno sám mi dej….. R: Jsem případ bez jména, v tomto světě ztracená. Křič dlouze, jen pouze, co to všechno znamená. V té chvíli jméno mi dej, jsem případ ztracenej! 2. V síti slov čekám na náznak. Jsi můj otazník. Ať se stane zázrak! Řekni, jsem to já, kdo se zlým stránkám podobá? Já však nevzdávám, to svoje prokletí že jsem motýlem, co stejně jednou uletí. Dnes už vím, v zrcadle svým se neztratím, tvář už mám, jen se na mě podívej. Jméno sám mi dej….. R: Jsem případ bez jména, v tomto světě ztracená. Křič dlouze, jen pouze, co to všechno znamená. V té chvíli jméno mi dej, jsem případ ztracenej! Jsem případ bez jména, v tomto světě ztracená, v té chvíli jméno mi dej… Případ ztracenej. Jsem případ bez jména, v tomto světě ztracená. Křič dlouze, jen pouze, co to sláva znamená. Co to všechno znamena, V té chvíli jméno mi dej, jsem případ ztracenej! |
Něco nám přejte
| Dřív než vymyslím, kam své knížky uklidím možná co já vím, prý to zvládnem Náhle jsme si blíž píseň slábne Křídou nakreslím, cestu kam až dovidím zas o kousek líp své sny známe pár dnů posledních počítáme Rok se s rokem neloučí jen zpívá zvon slunce svítí do očí s něhou Něco nám přejte, přejte máme svůj svět před sebou na nové ráno, ráno sedá strach Něco nám přejte, přejte někdy těsně nad vodou. Něco nám přejte, přejte tolikrát – než půjdem spát Z lavic padá smích, chodbou dávno nezní křik jeden za všechny vzpomínáme Náhle jsme si blíž to se „máme“ Rok se s rokem rozloučí už zpívá zvon slunce svítí do očí s něhou Něco nám přejte, přejte máme svůj svět před sebou na nové ráno, ráno sedá strach Něco nám přejte, přejte někdy těsně nad vodou. Něco nám přejte, přejte tolikrát – než půjdem spát Něco nám přejte, přejte máme svůj svět před sebou na nové ráno, ráno sedá strach Něco nám přejte, přejte někdy těsně nad vodou. Něco nám přejte, přejte tolikrát – než půjdem spát než půjdem spát… |
Pošli to dál
| Nejsem vždycky holka s dobrou náladou někdy se vztekám vzteky sama nad sebou někdy mi prostě žádná barva nesedí nevím co je mi Chtěla bych sečíst všechny hvězdy nad hlavou chtěla bych nebýt sama sobě záhadou není tak lehké každé ráno vstát a jít není snadné žít ráno vstát a jít - vstát a jít Pošli dááál že je tisíc věcí, které ještě neznám Pošli dááál že svět se točí, když ti v noci volám Pošli dááál že je všechno lepší , když tě tak blízko mám tě mám Je to tichá pošta s tajnou adresou někdy je zpověď možná i bez velkých slov že dnes je dnes a zítřek radši neřeším ještě uvidím - co já vím ráno uvidím - co já vím Pošli dááál že je tisíc věcí, které ještě neznám Pošli dááál že svět se točí, když ti v noci volám Pošli dááál že je všechno lepší , když tě tak blízko mám dááál že se ještě někdy, někdy taky hledám Tak to pošli dál prý jsem stále velkou neznámou někdy nevím kam jindy spěchám rovnou za tebou Ještě, že tě mám tak to pošli dál a buď se mnou se mnou … aaaa áááá Pošli dál pošli dál, yeh že je tisíc věcí, které ještě neznám Pošli dááál že svět se točí, když ti v noci volám Pošli dááál že je všechno lepší když tě tak blízko mám tě mám. |
Směj se
| Neříkej, že se musím bát, když máš zrovna strach žiješ svůj život v refrénech, já zas po slokách Neříkej, že mě dávno znáš, víš co ráda mám Já mám svůj rock’n’roll a víc už nevnímám Tak směj se, snad to dokážeš měj se rád Smíchem, tím mi dokážeš víc než se zdá směj se ať jsi kdekoli, úsměv prosím smíchem všechno přebolí víc nemusím neříkej, že je dobré jít moudrým po stopách žij si svůj život v refrénech já zas po slokách já se v tvé písni neztrácím kroky dobře znám mám svůj rock’n’roll a víc už nevnímám Tak směj se, snad to dokážeš měj se rád Smíchem, tím mi dokážeš víc než se zdá Směj se ať jsi kdekoli, úsměv prosím smíchem všechno přebolí víc nemusím Smích prý smutky léčí, oh la la la léčí smutky v nás Mám o tvůj splín péči, oh la la la už mě trochu znáš Tak směj se, snad to dokážeš měj se rád Smíchem, tím mi dokážeš víc než se zdá Směj se ať jsi kdekoli, úsměv prosím Smíchem všechno přebolí víc nemusím Směj se ... |
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář